Po celá dlouhá léta jsme si s Eduardem Hakenem psávali navzájem dopisy. Ty jeho byly často k dění u nás velmi kritické. Když mne vyšetřovali, musel jsem některé z nich zničit, aby se nedostaly do nepovolaných rukou. V dopise z 28. února 1972 se mi zmínil o tom, že na něj v té době přišlo sedm stížností. Pozvali si jej i k pohovoru na ministerstvo. Ve stejném dopise mi také napsal: Ale já jdu svojí cestou a jsem si vědom poslání českého umělce a drtivá většina posluchačů mi rozumí. To dnes připomínám proto, abych ukázal, že v umění Eduarda Hakena nešlo nikdy pouze o zpěv, ale o jeho celkové statečné vystupování v těžkých časech. Byl jedním z těch, kteří národu zpívali a pozvedali jeho srdce k novým nadějím. V knize Byl jsem nablízku, která vychází už počtvrté, prochází známý kněz a spisovatel František Lukeš mnohá inspirativní setkání a přátelství svého života. Vzpomíná na své dětství, rodiče, rodný podkrkonošský kraj, začátky kněžství a na svá přátelství s umělci: Karlem Svolinským, Vilémem Přibylem, Josefem Vlachem, Jaroslavem Seifertem, Eudardem Hakenem, Vladimírem Komárkem a dalšími. Každého z nich si pro něco vážil, ale spolu s nimi vždycky obdivoval jejich stvořitele, Umělce všech umělců a Dárce veškerého umění.